- Rozdělení procesorů
- Architektury procesorů
- Parametry procesorů, výrobní technologie
1. Definice procesoru (CPU)
- Procesor (CPU – Central Processing Unit) je hlavní řídicí a výpočetní jednotka počítače. Jedná se o vysoce komplexní integrovaný obvod, který vykonává instrukce tvořící počítačový program. Jeho úkolem je načítat data z paměti, interpretovat jejich význam a následně provádět výpočty nebo řídit ostatní součásti systému.

Procesor grafické karty

Procesor usazený v základní desce
-
1.1 Základní části procesoru
- Řídicí jednotka (Control Unit): Dekóduje instrukce z paměti a řídí činnost všech ostatních částí procesoru i celého počítače (posílá signály do RAM, na disk atd.).
- Aritmeticko-logická jednotka (ALU): Provádí veškeré matematické operace (sčítání, násobení) a logické operace (porovnávání, AND, OR).
- Registry: Velmi malé, ale extrémně rychlé paměťové buňky přímo uvnitř procesoru, které slouží k dočasnému ukládání právě zpracovávaných dat a adres.
-
1.2 Princip činnosti (Cyklus procesoru)
- Fetch (Načtení): Procesor si z operační paměti (RAM) vyžádá další instrukci k provedení.
- Decode (Dekódování): Řídicí jednotka zjistí, co instrukce znamená (např. „sečti dvě čísla“).
- Execute (Vykonání): ALU provede výpočet a výsledek se uloží buď do registru, nebo zpět do paměti.
2. Rozdělení procesorů
-
Procesory můžeme dělit podle několika kritérií, od jejich účelu až po vnitřní schopnosti.
-
2.1 Podle účelu použití:
- Univerzální (CPU): Klasické procesory v PC, noteboocích a serverech (Intel Core, AMD Ryzen).
- Grafické (GPU): Specializované na masivně paralelní výpočty (tisíce jader), klíčové pro grafiku a AI.
- Mikrokontroléry (MCU): Jednočipové počítače pro řízení jednoduchých zařízení (pračky, auta, Arduino). Obsahují CPU, RAM i úložiště na jednom čipu.
- Signálové (DSP): Určené pro zpracování signálu v reálném čase (audio, video, telekomunikace).
- NPU (Neural Processing Unit): Moderní trend (v roce 2026 standard), jádra specializovaná na výpočty umělé inteligence.
-
2.2 Podle šířky datové sběrnice (bitovosti):
- 32-bitové: Dnes již na ústupu, omezená adresace RAM (max 4 GB).
- 64-bitové: Současný standard, umožňují pracovat s obrovským množstvím dat a paměti.
3. Architektury procesorů
-
Architektura určuje, jak je procesor vnitřně uspořádán a jakou sadu instrukcí používá.
-
3.1 Koncepce uspořádání (Paměť a Sběrnice)
-
3.1.1 Von Neumannova architektura
- Základním rysem je jedna společná paměť pro program (instrukce) i pro data.
- Procesor přistupuje k paměti prostřednictvím jedné adresové a jedné datové sběrnice.
- Instrukce se vykonávají sekvenčně v pořadí, jak jsou uloženy v paměti.
- Výhody: jednoduchost, univerzálnost.
- Nevýhody: možnost přepsání programu daty, omezená rychlost (tzv. „Von Neumannův bottleneck“).
- Praktický příklad: Osobní počítače a většina běžných procesorů (např. Intel Core i7) stále vychází z von Neumannovy koncepce.
Von Neumannova architektura -
3.1.2 Harvardská architektura
- Tato architektura vznikla z potřeby zrychlení. Odděluje paměť programu od paměti dat a každá má svou vlastní sběrnici.
- Princip: Procesor může zároveň číst instrukci z paměti programu a přitom ukládat výsledek předchozí operace do paměti dat.
- Využití: Mikrokontroléry (Arduino/Atmel, PIC), signálové procesory (DSP) a vnitřní mezipaměti (L1 Cache) moderních procesorů.
- Praktický příklad: Mikrokontroléry a jednoúčelová zařízení, např. Arduino (ATmega) nebo digitální signálové procesory (DSP)
Blokové schéma Harvardské architekturyVlastnost Von Neumann Harvard Paměť Společná pro data i program Oddělená pro data a program Sběrnice Jedna společná Dvě nezávislé Rychlost Pomalá (úzké hrdlo) Vyšší (paralelní přístup) Využití PC, notebooky, servery Jednočipy, DSP, Cache Složitost Jednodušší konstrukce Složitější (více vodičů/sběrnic)
-
-
3.2 Architektury instrukčních sad:
-
3.2.1 CISC (Complex Instruction Set Computing)
- Procesory CISC mají komplexní instrukční sadu, obsahují desítky až stovky různých instrukcí, často složitých.
- Umožňují provádět složitější operace jedinou instrukcí.
- Instrukce mají proměnnou délku, využívají více adresovacích režimů.
- Výhody: snadnější programování ve vyšších jazycích, hustý kód.
- Nevýhody: složitější hardware, delší doba provádění některých instrukcí.
- Praktický příklad: Procesory Intel x86 (Pentium, Core), AMD Ryzen
-
3.2.2 RISC (Reduced Instruction Set Computing)
- Procesory RISC mají zjednodušenou instrukční sadu, typicky kolem 32 instrukcí.
- Každá instrukce je provedena velmi rychle (často v jednom taktu).
- Filosofie: „méně je více“ – jednoduchá architektura, více registrů, důraz na rychlost a efektivitu.
- Výhody: vysoký výkon při stejné technologii, jednodušší návrh procesoru.
- Nevýhody: složitější překladače (kompilátory musí generovat více instrukcí).
- Praktický příklad: Procesory ARM (používané v mobilních telefonech, tabletech a IoT), MIPS, nebo moderní Apple M4/M5.
Architektura Výhody Nevýhody CISC Šetří místo v paměti (kód je kratší), vysoká kompatibilita (x86). Složité dekódování instrukcí, vyšší spotřeba a zahřívání. RISC Vysoká rychlost vykonávání, nízká spotřeba, ideální pro mobilní zařízení. Programy jsou delší (více instrukcí), náročnější na optimalizaci kompilátorem.
-
4. Parametry procesorů
- Počet jader a vláken (Cores/Threads): Více jader umožňuje paralelní zpracování úloh. Technologie jako Hyper-Threading (Intel) nebo SMT (AMD) umožňují jednomu jádru zpracovávat dvě vlákna najednou.
- Taktovací frekvence (GHz): Počet operací za sekundu. Dnes se běžně pohybuje mezi 3–5 GHz.
- Cache (L1, L2, L3): Velmi rychlá vnitřní paměť procesoru. Snižuje potřebu čekat na data z pomalé RAM.
- TDP (Thermal Design Power): Udává se ve Wattech (W). Určuje, kolik tepla musí chladič zvládnout odvést.
- Socket (Patice): Fyzické rozhraní na základní desce (např. AM5 u AMD, LGA1700/1851 u Intelu).